Právo na informace o výživových hodnotách podle EU ?

Možná jste zaregistrovali určité změny ve značení potravin na etiketách a v restauracích zase povinnost uvádět alergeny. To vše je důsledek Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) Č. 1169/2011 ze dne 25.října 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům (dále jen Nařízení), na jehož základě byla přijata novela zákona o potravinách č. 110/19997 Sb. – zákon č.139/2014 Sb.

Toto Nařízení si klade velmi záslužné cíle „…je obecným cílem potravinového práva poskytovat spotřebitelům povědomí, které jim umožní informovaně vybírat potraviny, které konzumují, a zabránit jakýmkoli praktikám, které je mohou uvést v omyl…“(odst.4 úvodní části), „…výživové označování potravin je jedním z důležitých způsobů, jimiž lze spotřebitele informovat o složení potravin a pomoci jim informovaně se rozhodovat při jejich výběru….“ (odst 10 úvodní část), především v souvislosti s  „bílou knihou Komise“ z 30.5.2007 o strategii pro Evropu , týkající se zdravotních problémů souvisejících s výživou , nadváhou a obezitou. (dále jen Bílá kniha) 

„….Poskytování informací o potravinách usiluje o vysokou úroveň ochrany zdraví a zájmů spotřebitelů poskytnutím základu, který konečnému spotřebiteli umožní informovaný výběr potravin a jejich bezpečné použití, se zvláštním ohledem na zdravotní, hospodářská, environmentální, sociální a etická hlediska….“(Bílá kniha, kap. II, čl.3, Obecné cíle 1.)

Ale pozor zas těch informací nesmí být moc „…Provozovatelé potravinářských podniků by měli být povzbuzeni k tomu, aby dobrovolně uváděli informace,….u potravin…, které mohou být osvobozeny od povinnosti nést výživové údaje, a proto by mělo být možné uvádět pouze omezené prvky výživových údajů. Je však záhodno jasně stanovit, které informace mohou být dobrovolně uváděny, aby neomezená volba provozovatele potravinářského podniku neuváděla spotřebitele v omyl…“ (Nařízení, odst.42, úvodní část).

Určitě dobrý záměr Nařízení, má ale bohužel velké slabiny právě tím, že omezuje poskytování některých informací, těch které nejsou uvedeny v seznamu Nařízení , ty totiž nesmí být uvedeny vůbec nikde. A tak se stalo, že výrobce nesmí uvést např. Obsah cholesterolu, omega 3 mastných kyselin a transmastných kyselin.

Ostatně čím by mne například údaj obsahu 200mg cholesterolu nebo 10g transmastných kyselin uváděl v omyl opravdu netuším. Snad jen pokud by byly nepravdivé, ale to se týká všech údajů i těch, které omezeny nejsou a je to věc dozorových orgánů.

Transmastné kyseliny jsou nepopiratelně rizikové pro zdraví spotřebitele a mnoho výrobců je uvádělo, aby dali spotřebiteli informaci, že používají výrobní technologii, která je sice dražší, ale pro spotřebitele zdravější. Tato slabina je o to zvláštnější, že „ Bílá kniha “, na základě níž bylo Nařízení vypracováno,  transmastné kyseliny zmiňuje a doporučuje podporovat spotřebitele v jejich sledování. “…Zpřístupnění zdraví prospěšných možností za dostupné ceny: Potravinářský průmysl (od výrobců po maloobchodníky) by mohl zajistit prokazatelné zlepšení v oblastech jako změna složení potravin, pokud jde o sůl, tuky, zvláště nasycené mastné kyseliny a trans-mastné kyseliny, a cukry, pro spotřebitele v celé EU a uvážit způsoby, jak podporovat spotřebitele, aby takovéto výrobky s novým složením přijali. Existují také důkazy o tom, že osvědčené postupy maloobchodníků v členských státech pravidelně za nízké ceny nabízet zdravé produkty, jako ovoce a zeleninu, vedly k pozitivnímu dopadu na stravu….“ (Bílá kniha, článek 6, odst. 2) a „…Roste zájem o složení vyrobených potravin a úlohu, jakou může hrát změna složení při zajištění zdravější stravy. …. Některé členské státy podporují změnu složení potravin, např. pokud jde o úroveň tuku, nasycených mastných kyselin a trans-mastných kyselin, soli a cukru. …“ (Bílá kniha, článek 4, podkapitola Zpřístupnění zdraví prospěšných možností , odstavec 4). A právě uvedením údaje o obsahu složky je nejjednodušší způsob tlaku na výrobce spotřebitelem, který si koupí raději potravinu s deklarovaným množstvím.

Jak je možné, že tento údaj je zakázaný? Je to lobby některých výrobců např. Cukrářských a pekárenských výrobků, kde je všeobecně známo rozšířené používání levných tuků, které transmastné kyseliny obsahují vydatně nebo se vloudila chybička?

Údaje na nebalených potravinách

Dalším paradoxem, jsou dobrovolné údaje na nebalených potravinách. Tam zase nesmíte uvést obsah bílkovin, ačkoli u balených potravin je to povinný údaj a ze sacharidů můžete uvést jen jednoduché cukry, takže také na nic. Diabetik, který by se zaradoval při uvedení celkových sacharidů, spláče nad údajem k ničemu. Lidé, kteří sledují svou stravu, ať už ze zdravotních důvodů (diabetici, hubnoucí….) nebo jiných důvodů (sportovci, těhotné…) zajímá  celkový obsah energie a alespoň obsah základních živin – tuků, bílkovin a celkových sacharidů. A tuto informaci, i kdyby výrobce nebalených potravin chtěl, tak ji svému zákazníkovi nesmí poskytnout.

A opět se ptám proč a jak je to možné? Zde mne napadá jen lobbista, který by chtěl nahrazovat část bíklovin sacharidem např.škrobem, což se děje u některých masných výrobků nebo jako výrazný nedostatek zákonodárců, kteří si nesrovnalosti nevšimli (což je na pováženou) a nebo nevím.

Máme sice právo na informace, ale podivně cenzurované, myslím, že s tímto stylem informovanosti máme své neblahé zkušenosti.  Stanovit povinné údaje a jejich způsob uvedení je jistě v pořádku a vítáme to. Ostatní údaje by mohly mít svůj vymezený rámec, ale zakázat je? To jsme někde jinde, jen ne v demokracii a paradoxně nám to zakazuje Nařízení o poskytování informací o potravinách spotřebitelům.